Recenze na Vrabce v Lidových novinách (15. 10. 2005)

V Lidových novinách vyšla recenze na moji novou knihu.

Text recenze:

LITERÁRNÍ VĚDA

Martin Pilař

Vrabec v hrsti (Dokořán)

Svazkem Vrabec v hrsti aneb klišé v literatuře se čtenáři dostává do rukou soubor studií o současné literatuře. Martin Pilař, který vyučuje na filozofické fakultě v Ostravě, shromáždil a upravil své již vydané eseje a literárněhistorické články do nepříliš rozsáhlého souboru. Hlavní devizou by zde měla být srozumitelnost a odklon od "používání tupého odborného žargonu", jak poznamenal Chris Hopkinson v úvodu knihy. Autor vyjádřil skepsi vůči soudobému literárněvědnému prostředí. Zaměřením na "okrajové" autory a směry (underground, bestsellery, exilová produkce) se distancuje od "vrabce v hrsti", tedy od literárních jistot a klasických autorů, jimiž se tradičně literární věda zabývá. Klišé zde představuje ustálený výběr a hodnocení děl, kterému se chce Pilař vyhnout.

Knihu lze rozdělit zhruba do čtyř oddílů. První se zabývá exilovou tvorbou, zvláště motivy odvozenými z životní pozice spisovatelů, kteří byli nuceni vyrovnat se s cizím prostředím. Druhá část analyzuje současnou populární produkci, přináší interpretace Šabachových, Vieweghových a Urbanových děl a určuje jejich místo na literárním poli. Třetí oddíl zkoumá analogie mezi tvorbou beat generation a českými undergroundovými autory; blíže je také vymezen pojem "alternativní" literatura. Poslední část knihy se věnuje dobové poezii a próze, která vznikala na Ostravsku v 50. letech a během normalizace. Pilař podává přehled i o tendenční tvorbě, určuje její zákonitosti, směry a zdroje. Kontakt s anglicky mluvícím prostředím umožňuje autorovi představit zahraniční bohemistickou literaturu, která zaujme svým pohledem z vnějšku. Vrabec v hrsti sice nepřináší podrobný ucelený přehled, ale poslouží čtenářům průhledy do méně probádaných oblastí české literatury.

Nakladatelská a ediční praxe (NEPRE): Korektorská znaménka

Korektorská znaménka převzata z knihy: Pistorius, Vladimír: Jak se dělá kniha, Paseka, Praha-Litomyšl 2003

Kulturněhistorická encyklopedie Slezska a severovýchodní Moravy

Ve dvou částech vyšla v září v Ústavu pro regionální studia Ostravské univerzity tato nesmírně cenná dvoudílná encyklopedie, v níž jsou zastoupena také má autorská hesla.

Moje hesla jsou v knize přítomna pod zkratkou "MP". Z mých kolegů z katedry české literatury, literární vědy a dějin umění se na přípravě hesel podíleli: prof. PhDr. Svatava Urbanová, CSc., prof. PhDr. Jiří Svoboda, DrSc., doc. PhDr. Petr Holý, Ph.D., PhDr. Marie Šťastná, Mgr. Jan Malura, Ph.D., Mgr. Zdeněk Smolka, Ph.D., doc. PaedDr. Iva Málková, Ph.D., Mgr. Martin Tomášek, Ph.D.

Recenze na Vrabce v hrsti: Jaroslav Balvín ml. (Portál č. lit.)

První recenze na mou novou knihu Vrabec v hrsti se objevila na Portálu české literatury.

Text recenze:

Martin Pilař, autor úspěšné publikace Underground (Host, Brno 1999), vydal v nakladatelství Dokořán novou knihu Vrabec v hrsti. Jde o sebrané studie z literárních magazínů (především Host), odborných literárně-vědných časopisů a sborníků. Jejich společným tématem je neustálý pohyb mezi centrem a periferií v různých kontextech vývoje literatury 20. století a prvních let století 21. Pilařovi jde především o to, že z textů, které se v literárně-vědném diskurzu a čtenářské recepci stanou postupně kanonizované, po nějakém čase vyprchá jakákoli inspirace a vědci, čtenáři i spisovatelé začínají hledat zdroje v písemnictví dosud přehlíženém. Paradoxní ovšem je, že touto přehlíženou literaturou jsou jak texty na okraji čtenářského zájmu, tak i tituly komerční, bestsellerové literatury.

Proudění vzájemných vlivů Pilař ukazuje např. v „družbě“ exilové a domácí literatury, literatury ostravského regionu a Prahy nebo undergroundové a oficiální literatury. Bohužel je jeho bazální teze nebo koncepce nastíněna pouze v ediční poznámce. Ve všech zahrnutých textech sice obsažena je, nicméně až ve čtenářově reflexi, který musí jednotlivé, „případové“ studie podrobit komparaci, syntéze a usouvztažnit je s leitmotivickým postulátem, zmíněným v závěru. Je škoda, že Pilař všechny fragmentárně publikované texty nepřepracoval a nespojil v jeden kompaktní celek.

Konkrétně se Pilařova kniha věnuje několika okruhům. Jedním z nich je exilová literatura. Autor nejprve analyzuje, co se má vlastně exilovou literaturou mínit: Soudí, že to, co je napsané – nikoli pouze vydané – až „venku“ a nejlépe to, co nějak tematizuje problém identity mezi existenciálně chápanými domovem a cizinou. Zajímavý Pilařův postřeh: Exulanti z 19. století měli tendenci český jazyk a kulturu své vlasti kondenzovat, zatímco nomádi druhé poloviny 20. století se většinou adaptovali cizím podmínkám a jazyk i kulturu státu, který je přijal, vítali jako inspiraci (extrémně Kundera, dále zejména Škvorecký ). Že v tvorbě literárních emigrantů je stále co objevovat, ukazuje Pilař stručným představením témat, kterými se v zahraničí zabývali ti, jež neměli štěstí dostat se do čítanek: např. Libuše Moníková (feminismus, globalismus), Jaroslav Vejvoda (deziluze z nesžití se se švýcarskou realitou) ad. Do výkladu přitom Pilař zahrnuje i autory s méně literárními ambicemi jako např. stopaře-světoběžníka Jiřího Svobodu. Zaměření na literární vědou často opomíjené tituly je ostatně jedním z hlavních Pilařových programů: explicitně v souboru textů, věnujících se české próze po roce 2000 a její vazbě na fenomén bestselleru a kultovního románu. Příčinu zaujatosti literární vědy a kritiky vůči sofistikovanější komerční literatuře (Šabach, Viewegh) Pilař hledá v zastydlém modernistickém trvání na angažovanosti autora a díla a dodává, že v 90. letech jde také o důsledek znechucení normalizační vysokonákladovou literaturou, která byla značně pokleslá. Následující analýzy románů, zvláště Jana Jandourka, Jáchyma Topola a Miloše Urbana, jsou čtenářsky patrně nejpřitažlivější částí knihy.

A po právu: To, že si Pilař bere málokdy k ruce nějakou teorii či metodologii, je v konkrétních analýzách děl k užitku – jejich specifičnost hledá v nich samotných, maximálně čerpá z autorova životopisu, popř. jeho zájmů. Vyhýbá se tím např. obecným úvahám o postmoderním, „ecovském“ aspektu Urbanových próz a naopak přichází s objevnou tezí o vlivu anglického a skandinávského premodernistického románu na jeho způsob psaní. Nesnadno uchopitelnou prózu Noční práce, kterou Topol obrátil kurz ve své dosud, jak Pilař píše, „kultovní“ (cool drama) produkci, vysvětluje s pomocí jeho zájmu o mytologii, vyjádřeným v překladu indiánských pohádek Trnová dívka. V kapitole o typologických souvislostech autorů edice Půlnoc a americké beat generation se Pilař vrací k tématu své minulé knihy a nepřináší nic příliš nového. Zajímavější je kapitola o ostravské literatuře druhé poloviny 20. století. Silně patrný je zde vliv Macurových demýtizujících analýz sémantiky národního obrození a socialistického realismu.

Martin Pilař si ve své nové knize Vrabec v hrsti podržel a ještě „prohloubil“ styl, v němž je základní přísně a důsledně historický, téměř pozitivistický či slovníkový přístup ke zkoumanému materiálu s recenzními a kritickými prvky. Na vývoji Pilařova psaní je patrný vliv ostrovního racionalismu. Ostatně za téma jedné kapitoly knihy si vybral to, jakým způsobem se na ostrovech píše o české literatuře, jaký je její image. Musím říct, že jsem neustále čekal, kdy konečně přijde nějaká hlubší, literárně-teoretická analýza: zřejmě důsledek „odchování“ strukturalistickými a poststrukturalistickými texty. Ale ano, proč bychom nemohli psát a číst také jednoduché studie, které jsou spíše k užití, než aby nám do mozku vyrývaly dvojité vrásky.

Ostatně tyto „lehké“ texty mají dvě výhody. Na první implicitně odkazuje Pilař při analýze díla Milana Kundery, když podotýká, že Kundera už své poslední české romány psal záměrně jasně, tak, aby s nimi budoucí překladatelé neměli problémy. Na druhou přednost upozorňuje autor předmluvy Vrabce v hrsti, Chris Hopkins: věcnost, střízlivost, doložitelnost proti – právě především kontinentálnímu, resp. francouzskému, dekonstruktivnímu „blábolismu“. Stejně mi ale přijde dosti problematické, že autor v „nejlepších letech“ zvolený materiál pouze podrobuje plochému, účelovému rastru, aniž by problematizoval sám tento rastr, aniž by se zabýval tematizováním svého přístupu k věci.

Myslím si, že ve vědě, filosofii a teorii by nemělo platit to, co Pilař naznačil volbou názvu své knihy. Zvláštní: i když se Pilař zaměřuje na marginalizované autory, okruhy a témata, jejichž záměrem je daleko pravděpodobněji lovit holuby na střeše, sám si vystačí s vrabcem v hrsti.

Jaroslav Balvín ml. 

Článek o Oxfordu

V Týdeníku Ostrava z 4. 10. 2005 vyšel článek, v němž jsem poskytl své vědomosti o britském, konkrétně oxfordském školství.

V textu je zmíněna i má kniha, bohužel s chybným názvem Pták v hrsti namísto Vrabec v hrsti - autor "mak" zřejmě často navštěvuje bar s názvem Pták v hrsti na Nádražní ulici v Ostravě, a tak ho podobnost názvů zmátla :-).

Proč něco říkat jednoduše, když to jde složitě!

Když jsem letos na jaře šel ke zkouškám v autoškole, byl jsem patřičně vytřepaný, i když studentská léta mám již dlouho za sebou. Proto mne potěšilo, že zkušební komisař nebyl žádný protivný kakabus, ale docela milý, nenápadný chlapík.

Když začal mluvil, nevycházel jsem z údivu. Jeho první pokyn zněl: "Na další světelné křižovatce proveďte odbočení vlevo!" V duchu jsem se podivil, proč mi neřekl, abych zatočil vlevo. Učitel autoškoly se mnou totiž vždy mluvil úplně normálně. Po chvíli zazněl pokyn: "V protilehlém stoupání proveďte zastavení vozidla, zajistěte je pomocí ruční brzdy a pak pokračujte v jízdě." Zabrzdil jsem tedy a pak jsem jel dál. Komisař vydržel celou půlhodinu hovořit nikoliv jazykem běžně komunikujících lidí, ale jazykem zákona o provozu na pozemních komunikacích. Možná tím chtěl dodat vážnost průběhu zkoušky, ale kdo ví - možná tak mluví pořád. A když má po šichtě, tak před svým domem provede zastavení osobního vozidla, pak provede zajištění vozidla pomocí ruční brzdy a teprve pak provede navrácení do rodinného lůna.

Psáno pro Jihlavské listy jako jazykový sloupek, vyjde 07. 10. 2005.