Občas se mi emailem (či dokonce klasickým dopisem) ozve čtenář
některé z mých knih. Moc jsem s tím nepočítal, ale přiznávám, že to je
docela příjemné. Když člověk působí na vysoké škole, je mu doporučováno,
aby publikoval v akademicky uznávaných časopisech a ve sbornících z
vědeckých konferencí. Už od počátku 90. let se chovám jinak. Mimojiné i z
toho důvodu, že sborníky si až na řídké výjimky nepřečtou ani ti
kolegové, kteří v nich mají svůj text. Tím milejší pro mne je, když se
mi ozve naprosto neznámý čtenář například z Žatce, z Ústí nad Labem či
Liberce. Naposledy to byl student z Prahy:
Dobrý den,
ani nevíte, jak mě včera nesmírně potěšilo, když jsem na praxi v prodejně technických skript na ČVUT v Praze našel mezi tou trochou beletrie, co tam je a co si pročítám, když se tam nudím, vaši knihu - Underground. Víte, já si myslel, že se o underground celkem zajímám a i o literaturu, ale nesmírně jsem se sám v sobě zklamal. Vždy» já znal jenom pány Bondyho, Jirouse a Pelce... Copak je tohle nějaké zajímání o underground? Fascinovaně jsem si vaší knihou pročítal a mít včera dost peněz, tak si ji i koupím, ale jsem chudý student, takže to nebylo možné. Ten den jsem tu trochu peněz, co jsem po kapsách měl, dal za struny.... Já vám za tu knihu strašně moc děkuju a jen co budu mít štěstí, tak si ji i pořídím.
Chtěl bych se i zeptat, jestli jde někde objednat vaše první studie, o které jsem četl na jednom z posledních listů Undergroundu, měla by to bejt studie o povídce. Jestli je teda ještě k dostání.
No měl bych spoustu dotazů ohledně literatury (protože ji studuju a chci se jí jednou věnovat naplno) a podobných otázek, ale ani nevím, jestli máte zájem o to, aby vám nějakej pražák psal (a k tomu s hrubkama - nejde mi gramatika).
Takže nashledanou a budu se těšit na případnou odpověď.
Vilém Klika
