Z lektorských posudků:
Studie Martina Pilaře je po mém soudu prací průkopnickou: ukazuje genologii žádoucí cestu k zpřehlednění a zpřesnění pojmového aparátu a činí to způsobem, který je krok po kroku kontrolovatelný. Bylo by velmi prospěšné, kdyby celá práce nebo aspoň její podstatná část se shrnujícími závěry byla publikována, a mohla tak ovlivnit nejen domácí a zahraniční genologické bádání, ale také praxi vysokoškolské výuky. Ta zatím vychází z matoucího určení povídky jako žánru bez vyhraněných morfologických a ideových rysů a zjištění, že k výrazným charakteristikám povídky patří například "ohraničený čas fabule a syžetu" nebo "prožitek pocitu osamění", pro ni bude značně překvapivý.
PhDr. Blahoslav Dokoupil, CSc.
AV ČR Brno
Napriek tomu, že Pilař sám v súvislosti so svojou literárnevednou metódou hovorí o "triedení jednotlivostí", považujem jeho prácu za prepotrebný a profesionálne poctivý pokus o zmapovanie problematiky poviedkového žánru in extenso, a to aj s vedomím (a priznaním) rizík, které takýto pokus prináša. (…) Na záver chcem upozorniť ešte na jednu profesionálnu vlastnosť Pilařovho textu: vo svojej teoretickej završenosti čitateľovi veľmi presvedčivo sugeruje, že k niektorým autorovým zisteniam sa už nebude potrebné vracať, a že teda vo svojom obore ašpirujú na to, aby sa stali teoretickými a genologickými loci communes.
PhDr. Zora Prušková, CSc.
SAV Bratislava
Pilař vychází z přirozené potřeby konfrontovat obecné s jedinečným, staví názor proti názoru a usiluje na základě této konfrontace o maximální objektivitu. Tak postupně dospívá k hypotetickému vymezení variantních a invariantních rysů povídky. Cenná jsou jeho zjištění, že tzv. dějový spád v povídce a popisný prvek odpovídá nejlépe českému literárnímu kontextu 19. století, stejně tak konstatování o dynamičnosti a hybridnosti povídky nebo tvrzení, že rozdíl mezi tzv. dokonalou novelou a méně dokonalou povídkou byl u nás přejat z německého kultu novely apod.
Prof. PhDr. Jiří Svoboda, DrSc.
FF OU Ostrava
Studie Martina Pilaře je po mém soudu prací průkopnickou: ukazuje genologii žádoucí cestu k zpřehlednění a zpřesnění pojmového aparátu a činí to způsobem, který je krok po kroku kontrolovatelný. Bylo by velmi prospěšné, kdyby celá práce nebo aspoň její podstatná část se shrnujícími závěry byla publikována, a mohla tak ovlivnit nejen domácí a zahraniční genologické bádání, ale také praxi vysokoškolské výuky. Ta zatím vychází z matoucího určení povídky jako žánru bez vyhraněných morfologických a ideových rysů a zjištění, že k výrazným charakteristikám povídky patří například "ohraničený čas fabule a syžetu" nebo "prožitek pocitu osamění", pro ni bude značně překvapivý.
PhDr. Blahoslav Dokoupil, CSc.
AV ČR Brno
Napriek tomu, že Pilař sám v súvislosti so svojou literárnevednou metódou hovorí o "triedení jednotlivostí", považujem jeho prácu za prepotrebný a profesionálne poctivý pokus o zmapovanie problematiky poviedkového žánru in extenso, a to aj s vedomím (a priznaním) rizík, které takýto pokus prináša. (…) Na záver chcem upozorniť ešte na jednu profesionálnu vlastnosť Pilařovho textu: vo svojej teoretickej završenosti čitateľovi veľmi presvedčivo sugeruje, že k niektorým autorovým zisteniam sa už nebude potrebné vracať, a že teda vo svojom obore ašpirujú na to, aby sa stali teoretickými a genologickými loci communes.
PhDr. Zora Prušková, CSc.
SAV Bratislava
Pilař vychází z přirozené potřeby konfrontovat obecné s jedinečným, staví názor proti názoru a usiluje na základě této konfrontace o maximální objektivitu. Tak postupně dospívá k hypotetickému vymezení variantních a invariantních rysů povídky. Cenná jsou jeho zjištění, že tzv. dějový spád v povídce a popisný prvek odpovídá nejlépe českému literárnímu kontextu 19. století, stejně tak konstatování o dynamičnosti a hybridnosti povídky nebo tvrzení, že rozdíl mezi tzv. dokonalou novelou a méně dokonalou povídkou byl u nás přejat z německého kultu novely apod.
Prof. PhDr. Jiří Svoboda, DrSc.
FF OU Ostrava
