Nedávno jsem svým studentkám světové literatury (a jednomu
studentovi) opět zadal úkol pokusit se o vytvoření haiku. Ze zaslaných
haiku jsem vybral ta, která mne zaujala, a poskládal jsem je tak, aby
spolu souvisela a vytvářela celek. Výsledek se mi docela líbí - třeba
potěší i čtenáře mých webovek. Podotýkám, že je příjemné zveřejňovat zde
také něco jiného, než jsem napsal sám... :-)
Mezi domy déš».
Prázdnota svírá ráno.
Ptáci v úkrytu.
Dozrál čas do sklenic.
Na polích se slétají
černí havrani.
To nebe ptáků
plné havraní černě.
Kratičké slunce.
Listí točí se.
Draci do oblak letí,
nebe pozdraví.
Pozvolna nese se
nota osamělá.
Jediným tónem smí promluvit.
Do šumů noci
cos o pomíjivosti štěstí
ševelí šeřík.
Nestálý vítr.
Povznesen nade všemi
zvuk šamizenu.
V dáli spadl strom
a nikdo jej neslyšel.
Všichni truchlili.
Sníh je tajemný.
Někdy chutnává jako
cukr nebo sůl.
