Věhlasné a vážené celebrity?

Čeština je typickým jazykem relativně malého národa, který si svoji důležitost potřebuje potvrzovat tím, že o svůj jazyk pečuje a stará se, aby do něj nepronikalo příliš mnoho ?cizích?, a tedy nečeských prvků. Relativně dost lidí čistotu češtiny hlídá. Je to ale marné. Jazyk je živý organismus a vstřebává nejen slova potřebná, ale i slova pouze módní.

V posledním desetiletí jsme si zvykli užívat slovo celebrity. Víme, že to jsou ty známé tváře, které se často objevují v televizi a na prvních stránkách bulvárního (i seriózního) tisku. To jsou ti lidé, s nimiž stále reportéři vedou rozhovory, ačkoliv už všechno řekli, i když většinou neměli co říci. Nejde totiž o slova a významy, ale jen o tváře, které se stále někde objevují a není před nimi úniku. Ve Slovníku cizích slov se píše, že celebrita je ?věhlasná, ve společnosti nebo svém oboru vážená osobnost?. Latinské slovo celebritas znamená sláva. Sám tomuto slovu rozumím jinak a jsem rád, že nejsem celebritou? Woody Allen o svém filmu Celebrity řekl: ?Uvědomil jsem si, že americká skutečnost je jeden velký showbusiness, vládne jí kult celebrity, která může plynout z čehokoli. Staneš se slavným, když zabiješ jednoho nebo lépe více lidí, když vymyslíš nové jídlo nebo se vyspíš s někým známým.? Je krásné nebýt Kajínkem, nedělat reklamu na sekačku trávy a nebýt milenkou Karla Gotta.

Martin Pilař
Psáno jako jazykový sloupek pro Jihlavské listy.

Martin Pilař: Pokus o žánrové vymezení povídky

V roce 1994 mi v ostravském nakladatelství Sfinga vyšla moje první kniha, na jejímž základě jsem získal titul "kandidát věd".

Z lektorských posudků:

Studie Martina Pilaře je po mém soudu prací průkopnickou: ukazuje genologii žádoucí cestu k zpřehlednění a zpřesnění pojmového aparátu a činí to způsobem, který je krok po kroku kontrolovatelný. Bylo by velmi prospěšné, kdyby celá práce nebo aspoň její podstatná část se shrnujícími závěry byla publikována, a mohla tak ovlivnit nejen domácí a zahraniční genologické bádání, ale také praxi vysokoškolské výuky. Ta zatím vychází z matoucího určení povídky jako žánru bez vyhraněných morfologických a ideových rysů a zjištění, že k výrazným charakteristikám povídky patří například "ohraničený čas fabule a syžetu" nebo "prožitek pocitu osamění", pro ni bude značně překvapivý.
PhDr. Blahoslav Dokoupil, CSc.
AV ČR Brno

Napriek tomu, že Pilař sám v súvislosti so svojou literárnevednou metódou hovorí o "triedení jednotlivostí", považujem jeho prácu za prepotrebný a profesionálne poctivý pokus o zmapovanie problematiky poviedkového žánru in extenso, a to aj s vedomím (a priznaním) rizík, které takýto pokus prináša. (…) Na záver chcem upozorniť ešte na jednu profesionálnu vlastnosť Pilařovho textu: vo svojej teoretickej završenosti čitateľovi veľmi presvedčivo sugeruje, že k niektorým autorovým zisteniam sa už nebude potrebné vracať, a že teda vo svojom obore ašpirujú na to, aby sa stali teoretickými a genologickými loci communes.
PhDr. Zora Prušková, CSc.
SAV Bratislava

Pilař vychází z přirozené potřeby konfrontovat obecné s jedinečným, staví názor proti názoru a usiluje na základě této konfrontace o maximální objektivitu. Tak postupně dospívá k hypotetickému vymezení variantních a invariantních rysů povídky. Cenná jsou jeho zjištění, že tzv. dějový spád v povídce a popisný prvek odpovídá nejlépe českému literárnímu kontextu 19. století, stejně tak konstatování o dynamičnosti a hybridnosti povídky nebo tvrzení, že rozdíl mezi tzv. dokonalou novelou a méně dokonalou povídkou byl u nás přejat z německého kultu novely apod.
Prof. PhDr. Jiří Svoboda, DrSc.
FF OU Ostrava

Kontakt

Můžete mě kontaktovat takto:

pevná linka zaměstnání: 596 160 458 nebo 596 160 454 (sekretářka katedry Romana Gračková)

e-mailem: martin.pilar@email.cz